panovnici_h.jpg, 94kB

Královna a císařovna Eleonora Gonzaga
(* 23. 9. 1598, provdána 1622, † 27. 6. 1655)

Nejmladší dcera mantovského vévody Vincenza Gonzágy a jeho druhé manželky, toskánské princezny Eleonory de Medici byla druhou manželkou Ferdinanda II. První žena Marie Anna Bavorská, s Ferdinandem blízce příbuzná, se za něho provdala r. 1600. Darovala mu sedm dětí, které vychovávala přísně katolicky. Ferdinand byl věrný manžel a vedl vzorný rodinný život. Zemřela r. 1616 a byla pohřbena ve Štýrském Hradci. Ferdinand den po její smrti sepsal pro své děti návod na výchovu následníka trůnu a seznam panovnických povinností a postupy diplomacie. Po šesti letech vdovectví se rozhodl pro druhý sňatek. Eleonora byla jen o málo starší než děti, které vyvdala. Byla vzdělaná a měla značný kulturní přehled. Ve Vídni prosazovala italské baroko, milovala hudbu a lov, což obojí sdílela s Ferdinandem. Zakládala kláštery karmelitánek ve Vídni a Štýrském Hradci a ve vídeňském klášteře augustiniánů dala vybudovat hrobku srdcí Habsburků. Svého něžného, milujícího a oddaného manžela přežila o 18 let. Na vídeňském dvoře zaujímala i nadále význačné postavení, dožila se narození četných vnoučat a přežila dvě manželky Ferdinanda III. Její nevlastní děti upřímně želely jejího odchodu.

Autorka
(* 3. 12. 1951)

Jarmila Haldová, rozená Havlíková, si vydobyla jméno ve výtvarném světě nápaditými a sochařsky dovednými dřevěnými skulpturami a reliéfními obrazy, osvědčila se však i jako minuciózní malířka botanických krás i jako ilustrátorka pohádek a tvůrce papírového, typicky českého betlému. Kromě svých kulturních závazků v regionu bydliště stačila porodit čtyři syny. Od dětských let se intenzivně zajímá o historii, později také o botaniku, kterou se celý život zabývá její manžel. Její otec Václav Havlík (nar. v Praze 1921) absolvoval studium na UMPRUM, která též jeho úsilím byla povýšena na vysokou školu. Působil v profesionálním loutkovém divadle prof. Skupy − Divadélku Spejbla a Hurvínka − jako scénograf a poté byl členem nového profesionálního loutkového divadla v Praze − Ústředního loutkového divadla − v téže funkci a navíc i jako šéf výpravy. Jedenatřicet let vyučoval loutkářské technologii na Katedře loutkářství Divadelní fakulty pražské Akademie múzických umění. Matka Jarmila Havlíková (nar. v Praze 1923), absolventka UMPRUM, studentka profesora Muziky, zkušená kreslířka a malířka, naplňovala dlouhá léta své výtvarné kreace úsměvnou pohodou, vyvedenou často až do milého šibalství. Byla vyhledávána jako ilustrátorka mnoha dětských knížek, realizátorka loutek, objednaných většinou zahraničními divadly. Vážnější uměleckou tvorbu J. Haldové lze vystopovat již v sedmdesátých letech, kdy vytvořila množství botanických ilustrací na špičkové úrovni. Některé z nich byly publikovány v zahraničních odborných botanických časopisech. Proto je od této doby známá v zahraničí (především USA a Velké Británii) jako vynikající ilustrátorka rostlin. Dokládá to několik stran odkazů v celosvětovém seznamu botanických ilustrací (Index Londonensis). V roce 1975 se s rodinou přestěhovala z Prahy do Sedloňova v Orlických horách, kde začala tvořit dřevěné plastiky s dětskou tématikou − inspirace doma měla věru dost. Později začaly vznikat větší tématické celky (kolekce bohů z řecké mytologie, soustružené a kolorované postavy z Mozartových oper , postavy z Babičky Boženy Němcové). V osmdesátých letech pracovala Jarmila Haldová v rychnovském okresním muzeu, kde realizovala několik velmi zdařilých výstav. V průběhu devadesátých let ilustrovala pět sešitů a jednu knihu pověstí z Orlických hor a Podorlicka, vydávaných Okresním muzeem a Okresním archivem. V posledních letech ilustrovala tři díly pohádek z Orlických hor J. Lukáška a knihu místních německých báchorek Babička vypravuje ve dvojjazyčném vydání. Nelze opomenout stovky botanických ilustrací do čtyřech obsáhlých monografií prvosenek, hořců, pivoněk a lýkovců, které zpracoval její manžel. Dvě z nich vyšly v USA, zbývající si autoři vydali vlastním nákladem. Ty autorku proslavily především za hranicemi − dokládá to hodnocení z prestižní výstavy umělců věnujících se botanické ilustraci (11th International Exhibition of Botanical Art & Illustration, Hunt Institution for Botanical Documentation Carnegie Mellon University Pittsburgh, Pennsylvania, USA, 2004−2005). K nápadu vytvořit kompletní soubor českých panovníků jistě přispěla práce na dvaatřiceti reliéfech světců pro katolickou nadaci pro nevidomé. Projektu českých panovníků se intenzivně věnuje již deset let. Historický materiál však samozřejmě sbírala mnohem dříve. Studovala odbornou literaturu, pátrala v archivech, konzultovala s historiky a dalšími odborníky. Dosud vytvořila 95 reliéfů.

previous.jpg, 13kBnext.jpg, 13kB
    © jph 2017