 | Královna Beatrice Aragonská (¤14.11. 1457, †13.11. 1508)
Narodila se v Neapoli na dvoře svého děda Alfonse Aragonského . Jejím otcem byl Alfonsův levoboček Ferdinand I. zvaný Ferrante, který se po smrti otce ujal vlády v Neapolsku. Matkou byla Isabella di Chiaramonte, dcera Tristana, hraběte z Copertina. Vychytralý a hrubý otec provdal šestiletou Beatrici za pětiletého bratrance Giovanna Battistu Marzana, syna vévody ze Sessy, do roka oba Marzany zajal a nechal zemřít ve sklepích neapolského Castel Nuovo. Matka malé princezny brzy zemřela a Beatrice se upnula ke starší sestře Eleonoře. Matka i sestra jí vštěpovaly zásady křesťanské víry a morálky a na skvělém a bohatém otcovském dvoře se jí dostalo vynikajícího humanistického vzdělání. Byla miláčkem svého otce. Šestnáctileté povolil vlastní dvůr. Beatrice byla vládychtivá, domýšlivá, rozmařilá, pyšná, nevalných morálních zásad, milovala umění, četla klasiky, hovořila několika jazyky, milovala jízdu na koni, lov se sokoly, tanec, módní oděvy, vzácné šperky, hru v karty a milostná dobrodružství. O sedmnáctiletou se začal ucházel Matyáš Korvín. Byl už deset let vdovcem. Mocný panovník byl pro královské rody povýšencem bez urozeného rodokmenu. Beatrice znamenala pro Matyáše společenský vzestup. Sňatek byl uzavřen 15.9. 1475 v Neapoli v zastoupení a manželé se setkali 10.12. 1476 ve Stoličném Bělehradě, kde byla korunována. Matyáš zahořel obdivem a láskou. Zhýčkaná a zmlsaná Beatrice byla spokojená s divokým a vášnivým chotěm, ale odpuzovala ji nízká úroveň a barbarství jeho dvora. Choulostivá jižní kráska trpěla kloubovým revmatismem, bála se zimy. Tchýně Alžběta ji nenáviděla. I milující Matyáš přiznal, že si nedokázala získat obdiv a lásku poddaných a ani o to neusilovala. Přes velké úsilí neotěhotněla a tloustla. Její tchýně Alžběta dosáhla r. 1479 přijetí Matyášova levobočka, šestiletého Jánoše, u dvora. Beatrice Jánoše nenáviděla. Vztah mezi milujícími se temperamentními manželi se měnil v zápas. Matyáš umíral zasažen záchvatem mrtvice, Beatrice byla u něho a hladila mu tvář. Manželova smrt byla pro ni těžkou ranou. Když stavové zamýšleli zvolit Vladislava, rozhodla se za něho provdat. Urputně se chtěla udržet na trůně. „Varuj se, králi, té Neapolitánky jako moru…“, radil kancléř Jan Filipec, ale Beatrice měla peníze na vojsko a dala ultimátum: sňatek – nebo vyplatit věno a výdaje. Vladislav ji upozornil, že je ženat, nic neslíbil a nic nemůže vyplatit. Vladislavova korunovace se konala 18.9 1490, Beatrice odešla do Ostřihomě k synovci a vyhrožovala. Uhři na Vladislava naléhali. Král vyhlásil, že se ožení jen pro nátlak, že sňatek nenaplní a že jej bude vždy považovat za neplatný – vynucený, opakoval, že není volný. Zachovala se o tom králova písemná protestace. Tajný sňatek proběhl v Ostřihomi 4.10. 1490. Po obřadu král nevěstu bez polibku opustil a jejím vojskem zahnal u Košic bratra. Hrozila mu také turecká agrese a ze západu útočil Maxmillián Habsburský. Teprve na jaře 1491 po návratu z bitevního pole mohla Beatrice manžela vášnivě obejmout a začala se titulovat „Beatrice, královna uherská a česká, rakouská vévodkyně z boží milosti“. Již na přelomu roku ji král odmítal a uherští stavové ji zavrhli. Papežská konsistoř se skandálem zabývala opakovaně a ještě 1497 hřměl papež o bigamistovi. Přeskupování politických sil v Evropě nakonec přimělo papeže prohlásit obě Vladislavova manželství za neplatná. Beatrice přijala verdikt důstojně. Odmítla Vladislavovu nabídku žít v Uhrách z penze královské komory a 1501 se vrátila do Neapole. Až do smrti vedla boj o výplatu věna. Pohřbena byla v neapolské katedrále jako královna. Zbylo po ní velké bohatství. |