panovnici_h.jpg, 94kB

Kněžna Ida Wettinská
(¤ ?, † ?), manželka Spytihněvova

Dcera Dietricha Dolnolužického, neteř markraběte míšeňského Ekklharda II., jež patřili k nejvlivnějším říšským rodům. Podle Palackého to byl původně rod slovanského původu. Porodila Spytihněvovi dceru (později provdanou za Wichmanna z Celly) a syna Svatobora − Fridricha, který se stal 1085 patriarchou akvilejským a 23. 2. 1086 byl zavražděn při pouliční výtržnosti. Ida byla po smrti svého manžela i s dětmi vyhnána z Čech k příbuzným.

Kníže a král Vratislav II.
(¤ ?, knížetem od roku 1061, králem od r. 1085, † 1092)

Druhorozený syn Břetislava a Jitky. Údělný olomoucký kníže 1055−1056, český kníže od roku 1061 a první český král v letech 1085 − 1092. Úspěšně vládl a udržoval vyrovnaný vztah vůči všem sousedům. Druhým sňatkem byl spřízněn s uherským panovnickým rodem, třetím sňatkem s polským a vůči říši udržoval vztah spojence, nikdy nesložil Jindřichovi IV. lenní hold. Vratislav však byl pro Jindřicha spolehlivý a cenný spojenec: Při tažení proti vzdorokráli Rudolfovi ukořistili Rudolfovo posvátné kopí Svatomořické, které pak římský král udělil Vratislavovi. Ten ho používal při slavnostech. (Kopí je zobrazeno v podobě, o kterou se zasloužil až Karel IV. Vzal si z něj část hřebu z Kristova kříže a zbytek opatřil zlatou manžetou.) Za pomoc při dobývání Říma udělil mu Jindřich na shromáždění říšských knížat v Mohuči královskou korunu dne 15. 6. 1086. Korunovaci dokončil v Praze trevírský arcibiskup Egilbert v bazilice Sv. Víta. Vratislav však své sídlo přemístil na Vyšehrad a už r. 1070 zde zřídil kapitulu. Učinil tak pro nechuť k bratru Jaromírovi − biskupovi. Významný rukopis, pořízený ke korunovaci nese označení Vyšehradský evangelistář. Až do konce života byl král ve velmi dobré kondici. Zemřel 14. 1. 1092 při lovu po pádu s koně. Byl pohřben na Vyšehradě.

Kněžna Adleyta Uherská
(¤ ?, † 1062) druhá manželka Vratislavova

Když při předčasném porodu zemřela švagrem vězněná první manželka, pojal Vratislav II. za svou choť dceru uherského krále Ondřeje. Byla asi vychovávaná Ondřejovou druhou ženou, ruskou kněžicí, dcerou velkoknížete Jaroslava moudrého. Během nedlouhého manželství porodila Vratis− lavovi čtyři děti: Břetislava, budoucího knížete, Vratislava jenž zemřel jako dítě, Juditu provdanou později za polského knížete Vladislava Heřmana, bratra své macechy a Ludmilu jeptišku. Adleyta zemřela 27. 1. 1062. Její uherský původ připomíná mýtycký pták Turul na pozadí. V pozadí kněžna neznámého jména, I. manželka Vratislavova († 1056).

Kněžna a královna Svatava
(¤ 1040−1042, provdána 1063, † 1126)

Třetí manželka Vratislavova byla dcerou polského panovníka Kazimíra I. Obnovitele a sestra příštích knížat − polských vládců Boleslava II. Smělého a Vladislava Heřmana. S Vratislavem byla příbuzná čtvrtým stupněm příbuznosti. Její prababička byla Dobravka, dcera českého knížete Boleslava I. Polovina její krve byla ruská, její matkou byla Dobromiega Maria, dcera Vladimíra I. Velkého Kyjevského. Svatava byla první českou královnou korunovanou s manželem. Jejich svazek byl požehnán mnoha potomky z nichž tři se stali českými knížaty. Dcera Judita byla provdána za Viprechta z Grojče. Svatava přežila manžela o 34 léta a byla nejdéle žijící přemyslovskou manželkou. Na konci života docílila smíření posledních dvou synů: umírajícího Vladislava a nejmladšího Soběslava.

Kníže Konrád Brněnský
(¤ 1035, vládl od 20. 1. 1092 do 6. 9. 1092, † 6. 9. 1092)

Poslední vládnoucí Břetislavův syn se dostal na vrchol své kariéry na sklonku svého života. Byl z bratrů nejméně průbojný se smyslem pro řád a právo. Předtím, než se stal českým knížetem, byl od roku 1054 znojemským údělným knížetem a od roku 1061 brněnským údělným knížetem. Jeho synové vytvořili brněnskou větev rodu. Ke konci Vratislavova života se s ním dostal do sporu, který vyvrcholil obležením Brna, protože podporoval Vratislavova nejstaršího syna Břetislava. Konflikt skončil smírem a věrný Konrád po Vratislavově smrti dokončil Vratislavova rozhodnutí.

Kněžna Virpirka z Tenglingu
(¤ ?, † ?), manželka Konrádova

Byla dcerou knížete Bedřicha I. z Tenglingu, chotí Konrádovou a matkou jeho synů Oldřicha a Litolda. Do dějin se zapsala statečným činem při obležení Brna švagrem Vratislavem. Přišla bez vědomí svého chotě do tábora králova prosit o mír pro zemi a milost pro manžela a synovce Břetislava. Svou dlouhou řeč popsanou Kosmou zdůraznila tím, že přinesla mučící nástroje − kleště a metlu. „...Když jsem tak nalezla milost před očima tvýma, mám ještě jednu prosbu; prosím, nezahambuj tváře mé. Za velký hřích synův postačí otci maličký trest. Tu král řekl: Vím, kam míříš. Ale zamiř raději tam, kde je můj bratr a syn, a přiveď je brzy ke mě v políbení svatém a v svazku pokoje.“ (Kosmova kronika česká).

Kníže Břetislav II.
(¤ mezi 1057−62, vládl 1092 − 1100; † 1100)

Byl nejstarším synem knížete a krále Vratislava a jeho druhé manželky Adleyty Uherské. Byl údělníkem Hradecka, které mu otec přidělil „k výživě“. Na sklonku Vratislavovy vlády se dostal do sporu s otcem a hledal oporu u strýce Konráda. Střetu zabránila Konrádova manželka Virpirka. Za svého panování potíral pohanství − kácel posvátné stromy, vyháněl čaroděje, zakázal pohřby mimo hřbitov a po− dobně. Počátkem roku 1097 zasáhl proti sázavskému klášteru. Bývá mu to vy− čítáno jako protislovanský čin. Ve skutečnosti jen rázně ukončil pletichy mnichů. Podlehl atentátu na lovu u Zbečna na sklonku roku 1100, zajistiv předtím mladšímu bratrovi Bořivojovi knížecí stolec, v rozporu se stařešinským řádem.

Kněžna Lukarta (Luitgarda) z Bogenu
(¤ asi 1075, † 31.12. nezn. roku), manželka Břetislavova

Provdána za Břetislava v září 1094. Byla dcerou Aschwina z Windberg−Bogenu, významného ba− vorského velmože. Jejich sňatek ale neměl politický význam. Syn Břetislav (¤ 30.6. asi roku 1095) neměl podle stařešinského řádu dědický nárok. Umírající otec mu odkázal jen loveckou trubku a kopí. Poslední zmínka o něm je z roku 1130, kdy byl zapleten do spiknutí proti strýci Soběslavovi a potrestán oslepením. Zemřel 8. 3. neznámého roku. Vymřela jím větev potomků Adleyty a Vratislava.

Kníže Bořivoj II.
(¤ okolo 1064, vládl 1101−1107 a 1117−1120, † 2.2 1124 v Uhrách)

Syn Vratislava II. a Svatavy, protežován svým nevlastním starším bratrem Břetislavem, nastoupil v rozporu s dědovým nástupnickým řádem na úkor bratrance Oldřicha Brněnského, který se také o svůj nárok hlásil odbojem spolu s bratrem Litoldem. Byl dobrosrdečný, mírný i oblíbený, ale vladařem pevné ruky, jasných cílů a silné, vyrovnané povahy nebyl. Byl také úplatný a bezradný. O jeho dobrosrdečnosti svědčí skutečnost, že po nezdařeném odboji ponechal svým bratrancům úděly, a k jejich cti slouží, že je pokojně spravovali, a o ústřední moc neusilovali. V počátcích vlády, když se ukázalo, že bez staršího bratra není dost silný ani rozhodný, podpořili ho olomoučtí bratranci. Avšak po polském tažení, kdy se o zisk nepodělil se Svatoplukem Olomouckým, ztratil jeho podporu a získal nepřítele. Svatopluk dobyl Prahu a sesadil ho r. 1107. Pobýval v exilu a 1110 byl se synovcem Viprechtem − Václavem z Grojče, synem sestry Judity v zajetí na hradě Hammerštejně v Porýní, zatímco manželka dlela u bratra v Rakousích. Propuštěn byl 1116 a odešel k manželce. Již následujícího roku byl mladším bratrem Vladislavem povolán a v prosinci 1117 mu postoupil stolec − další jeho působení bylo nějakou formou spoluvlády. Ale 1120 byl znovu svržen a uchýlil se do Uher, kde zemřel. Byl převezen a pohřben ve Svatovítské basilice.

Kněžna Helpirka Bábenberská
(¤?, provdána 18.10. 1100; † 13.7. 1142)

Manželka Bořivoje II, dcera markraběte bavorské východní marky Luitpolda II. Okázalou svatbu ve Znojmě uspořádal kníže Břetislav II. Sestra Helpirky (Gerbirgy) Ida byla manželkou Litolda Znojemského, kterého ale Břetislav v Bořivojově zájmu vyhnal. Litold se uchýlil ke švagrovi Luitpoldovi III. na hrad Raabs, Čechy zvaný hrad Rakousy. Z toho pojmenování vzniklo i české označení Rakouska, které jako samostatné vévodství z původní Východní marky ustanovil až Fridrich Barbarossa. Bořivoj s Helpirkou měli šest dětí: Jaromíra Jemnického (+ 1138), Spytihněva (+ 1157), Lipolda Olomouckého (+ 1157), Boleslava (zmiňován 1146), Rejčku (+ před 1124) a Albrechta (+ před 1124). Po smrti manžela se vrátila do bavorské Východní marky, kde ji bratr Luitpold (Leopold) poskytl nějaké statky k výživě. Později vstoupila do kláštera v Gottweigu, kde zemřela.

previous.jpg, 13kBnext.jpg, 13kB
    © jph 2019